Díky čím dál tím přísnějším legislativním omezením se minimální tloušťky tepelných izolací neustále zvyšují. To co stačilo na zateplení před pěti lety dnes již nevyhoví a zateplení které bylo v souladu s normami před deseti lety je jen třetinové oproti platné normě ČSN 73 0540. Nejpřísnější požadavky na zateplení jsou u střech. Je to i logické, střecha má významnou plochu ve styku s exteriérem a navíc teplý vzduch stoupá vzhůru a také akumulační schopnost většiny lehkých střešních konstrukcí je v poměru k jiným konstrukcím budovy malá. Díky těmto hlediskům dochází následně u střech i k největším tepelným ztrátám ze všech obvodových konstrukcí, které jsou závislé na rozdílu tepelného spádu mezi exteriérem a interiérem. U střech je dle ČSN 73 0540 současná doporučená hodnota součinitele prostupu tepla UN ≤ 0,16 W.m-2.K-1 (pro ilustraci například velice dobře izolující materiál ORSIL DOMO 035 má součinitel prostupu tepla UN ≤ 0,16 W.m-2.K-1 až v tloušťce nad 220 mm bez uvažování dalšího vlivu konstrukce střechy a při uvažování deklarované hodnoty součinitele tepelné vodivosti λD =0,035 W.m-1.K-1, který je nutno pro přesný výpočet převést na hodnotu návrhovou, dle ČSN EN ISO 10456 či dle ČSN 73 0540-3). A kdo z nás má takto kvalitní materiál v této tloušťce? A navíc tyto hodnoty jsou jen charakteristiky materiálu. Pro bezchybný návrh je nutno používat výpočtovou hodnotu součinitele tepelné vodivosti λ a započíst i vliv tepelných mostů, které jsou v konstrukci jako celku, takže skutečná navržená tloušťka tepelné izolace musí být vždy ještě vyšší.
Izolace mezi krokve nestačí
Po roce 1989 se i v České republice začalo více využívat k bydlení i podkrovních prostor. Jednak to bylo dáno tíživou bytovou situací a i nastupujícím módním trendem. Díky tomu vznikl požadavek na zateplování podkrovních prostor. Nejdříve se tepelná izolace vkládala jen mezi krokve, které měly často výšku nepřesahující 180 mm. Tato výška zprvu vyhovovala, ale po několika letech již nesplňovala požadavky norem na tloušťku tepelné, tak se izolace začala dávat i pod krokve, což se dosud děje. Pomalu ale nastává doba, kdy se minimální tloušťky zateplení (pokud chceme splnit normové požadavky) pohybují okolo 300 mm a při představě, že se o tuto tloušťku tepelné izolace sníží i námi obývaný prostor v interiéru mnoho nadšení neuslyšíme. A co v případě, když se požadavky ještě zpřísní? Budeme si zmenšovat podkroví ještě více? A proč vlastně?Rozhoduje síla izolace
Cesta snižování spotřeby je v současnosti nejrealističtější volba a taky snadněji proveditelná. V některých ohledech ale není moc efektivní, například současné domácí spotřebiče sice mají menší spotřebu a jsou výkonnější než dříve, ale zato jich v domácnostech máme čím dál více, čímž v globálu celková průměrná spotřeba na obyvatele vzrostla za poslední rok až o 3%. Tím jsme spotřebu nesnížili ale právě naopak.U vytápění tento stav patrně nikdy nenastane, proto je právě toto oblast, kde se ušetřit efektivně dá a i díky tomu už dnes platí normy velmi přísné a do budoucna patrně budou ještě o něco přísnější a to do takové míry, která by byla ještě před dvaceti lety nemyslitelná. Naštěstí nejhorší už je nejspíše za námi, patrně nepřijdou tloušťky zateplení 800 mm a více, protože nárůst tloušťky u tepelné izolace v takto velkých mocnostech již nemá tak výrazný vliv na celkovou tepelnou izolaci budovy. Tloušťky tepelné izolace 400 až 600 mm se v budoucnu ale možná dočkáme, již dnes se tyto tloušťky začínají objevovat u realizací pasivních domů.
Tradiční systémy na ústupu
Díky těmto trendům již musíme chtě nechtě opustit tradiční systémy zateplení střech, které dnes známe a uvažovat o konstrukcích nových. Vkládat zateplení jen mezi krokve, je již v současné době nevyhovující a i v kombinaci s dalším zateplením pod krokvemi pomalu vyčerpalo své možnosti. Proto nám nezbývá nic jiného, než hledat nové metody zateplování. Například dnes již v Evropě zavedený a odzkoušený systém nadkrokevního zateplování.Nové cesty zateplení - nadkrokevní systémy
Nadkrokevnímu sytému zateplení střech jistě patří světlá budoucnost. Vždyť v sobě skýtá celou řadu očividných výhod oproti starým systémům zateplování. Jsou to například:1. Nadkrokevní systém se může kdykoliv zkombinovat se systémem tepelné izolace mezi a pod krokve.
2. Díky prakticky libovolné tloušťce tepelné izolace (dle typu izolace lehce i přes 300 mm) splníme i velmi přísné legislativní požadavky.
3. Nesnižujeme obývaný prostor v interiéru.
4. Nedochází k tepelným mostům způsobených vlastní konstrukcí (krokvemi, instalacemi, anténou atd.).
5. Existuje několik konstrukčních variant různých výrobců tepelných izolací a tím si snadno vybereme.
6. Tento systém se může provádět s minimálními zásahy do interiéru.
Systém nadkrokevní tepelné izolace je velice jednoduchý. Na běžnou nosnou konstrukci krovu (nejčastěji krokve) se aplikuje bednění na které se položí parozábrana a na ni se již klade nosná část nadkrokevního systému (běžně se užívá tvrdá tepelná izolace v pásech rovnoběžných s okapem typu Orsil S či Orsil T). Poté se mezi tyto prvky tvrdé tepelné izolace osadí další, většinou měkká tepelná izolace (ale stejných tepelně-izolačních parametrů, obdobně jako u mezikrokevních či podkrokevních systémů) a osadí se hydroizolační, difúzně otevřená folie (v zahraničí již tyto systémy jsou vyráběny v panelech s nalepenou folií). Nyní už zbývá jen speciálními vruty připevnit kontralatě skrz tepelnou izolaci do podkladních krokví a může pokračovat klasická montáž krytiny. Tento systém skýtá řadu možností a nikterak neomezuje vlastní volbu krytiny. Dle zvyšujících požadavků se budou tyto systémy stále více prosazovat a budou doplňovat či nahrazovat starší systémy zateplení střech.
(Zdroj: TZB-info)
