Blower-door test: měření těsnosti budov

Ve vyspělejších zemích se na toto nebezpečí myslí a zabezpečení stavby z tohoto hlediska  je vcelku běžné, u nás si ale zatím prováděcí firmy nebo investoři nechají pouze výjimečně v průběhu výstavby nebo před jejím předáním investorovi zkontrolovat těsnost obalových konstrukcí budovy. Odhalení netěsností přitom může znamenat značné úspory energií při vytápění a také peněz dodatečně vynakládaných na protiopatření.

Netěsnosti ve stavební konstrukci mohou významně ovlivnit nejen tepelné ztráty, ale i povrchové teploty, vlhkostní režim skladeb a vzduchovou neprůzvučnost. Tedy kromě tepelně technických vlastností ovlivňují také akustické vlastnosti budov. U tepelných ztrát se jedná o nadměrnou filtraci vzduchu, kdy je třeba ohřívat i vzduch, který projde netěsnostmi do objektu a nebo naopak, kdy ohřátý vzduch nekontrolovatelně z místnosti uniká. Pokud přijde teplý vzduch z interiéru do styku s chladnou konstrukcí, může docházet k povrchové kondenzaci, což vede k vlhkostním problémům.

Ke zjištění těchto závad u staveb slouží metoda tzv. blower door testu. Zařízení pro tento způsob měření vzduchotěsnosti konstrukcí sestává z velkoprůměrového ventilátoru s proměnným průměrem ústí a  proměnným výkonem řízeným buď ručně, nebo automaticky. Ventilátorem osazeným v rámu s plachtou ve dveřích popř. okně v obvodové stěně se vyvolá postupně tlakový rozdíl 20 až 100 Pa a z tlaku na ventilátoru se stanoví průtok. Lze postupovat jak cestou vytvoření podtlaku, tak přetlaku v měřeném prostoru.
Stanovení hodnoty n50 je věc jedna, ale neméně důležité je také nalezení netěsností. Pro tento účel lze použít několik metod. Mezi nejjednodušší patří metoda, kdy se v interiéru vytvoří kouř (zařízením pro tvorbu umělého kouře, obr. 4) a současně se zařízením blower-door vytvoří přetlak. V exteriéru se potom sledují místa kudy kouř uniká, která signalizují nejpravděpodobnější místo poruch.

 

Další metodou je použití anemometrů, které přímo na displeji zobrazují rychlost proudění vzduchu v m/s. Zařízením blower-door se v interiéru vytvoří podtlak a sodnou anemometru s žhavicím drátkem se obejdou všechna podezřelá místa. Tato metoda již vyžaduje určité zkušenosti osoby provádějící měření, protože nelze kontrolovat všechny konstrukce, ale pouze nejpravděpodobněji netěsná místa. Proudění vzduchu skrz konstrukce lze v některých případech cítit i pouhou rukou.
Poslední metodu pro nalezení netěsností je použití termovizní kamery, kterou společnost DEKPROJEKT rovněž vlastní. Rozdíl teplot mezi interiérem a exteriérem musí být alespoň 5 °C. V interiéru se kamerou změří povrchové teploty (obr. 6a a 7b), a zařízením blower-door se následně v interiéru vytvoří podtlak. Po cca 15 minutách se kamerou opět změří povrchové teploty. Netěsnostmi je do interiéru nasáván studený vzduch, který ochlazuje okolní konstrukce. Z porovnání termografických snímků se stanoví netěsná místa. Za zdaleko nejužitečnější a velmi operativní lze považovat užití termovizní techniky. Jediné omezení užití je nutný teplotní rozdíl mezi exteriérem a interiérem. Zobrazení větší plochy povrchu obálky a její pozorování v čase za ustavení tlakového rozdílu dovoluje identifikaci, částečnou kvantifikaci defektů a to i v místech, kam se operátor dostane jen stěží. Plošná kontrola výrazně snižuje možnost pominutí některých detailů.