Ty v současnosti dostávají další "historickou šanci" uplatnit se při stavbě domů, zejména pokud nám jde o zdravé, čisté a šetrné bydlení. Jedním z takových materiálů je ovčí vlna, kterou si jen málokdo v prvním okamžiku spojí s představou stavebního materiálu.
Ovčí vlna hřeje i dýchá
Již z povahy ovčí vlny plyne, že největší pole působnosti bude mít při tepelných izolacích obytných prostor. Koneckonců, obecně používaný termín „minerální vlny“ alespoň jazykově odkazuje k organickému původu těchto izolačních materiálů. Ovčí vlnu lze použít jako tepelně izolační materiál zejména v šikmých střechách, ale i k izolaci stěn. Proti masově využívaným materiálům má řadu výhod. Vedle velmi dobrých izolačních vlastností je to skutečnost, že ovčí vlna jako přírodní materiál neobsahuje žádné zdraví škodlivé látky, při manipulaci s ní není třeba (jako v případě minerální vlny) chránit pokožku - ovčí vlna je naopak na dotyk příjemná. Ze stavebně-technologického pohledu pak použití ovčí vlny poskytuje další výhody. Díky částečné hygroskopičnosti tato izolace např. nevyžaduje parozábranu, která by jinak bránila přirozenému klimatizačnímu účinku a prodyšnosti domu - ovčí vlna „dýchá“.
Slaměné domy přišly z USA
Dalším přírodním materiálem, využitelným v moderním stavitelství, je sláma. Její izolační vlastnosti jsou známy od pravěku, široké stavební využití ale umožnilo až její lisování do balíků. V předminulém století tak vznikaly „slaměné“ domy ve Spojených státech a o trvanlivosti tohoto materiálu svědčí i to, že mnohé z nich stojí dodnes. Slámu lze využívat jako tepelnou izolaci, tedy jako výplň v nosné konstrukci. Umisťuje se do dřevěného, betonového nebo do ocelového skeletu a lze ji takto použít i u vícepodlažních objektů. Důležité je, aby slaměné součásti stavby byly vždy dokonale izolovány od všech zdrojů vlhkosti a uzavřeny další konstrukcí (obklad, omítka). Slaměné balíky lze ale využít i jako nosné zdivo. Podmínkou je, aby balíky byly slisovány pod větším tlakem a aby výška zdi nepřesahovala 3,4 metru. Balíky je třeba nasouvat na ocelová táhla vyčnívající z betonového soklu a nahoře uzavřít věncem. U nás bylo takto realizováno jen několik menších staveb, v západní Evropě má však tato technologie množství i rozsáhlejších realizací.
I konopí izoluje
Snaha po dodržování principů trvalé udržitelnosti se odráží i v dalším materiálu, jehož využití se v poslední době rozšiřuje - jde o technické konopí. Z konopného vlákna se zhotovují desky sendvičového typu, které jsou několikrát pružnější a pevnější než jejich dřevěné protějšky. Konopná vlákna se využívají i jako náhrada skelné vaty. Vlákna ošetřená ohnivzdornou látkou se buď nastříkají mezi stěny, nebo se používají ve formě izolačních rohoží.
Zelené střechy
Přestože zelené nebo zahradní střechy nejsou žádnou novinkou - jejich historie vede od starověku až k současné, moderní architektuře - nemají u nás příliš dlouhou tradici a ve větší míře se zelené střechy realizují teprve v posledních patnácti letech. Proto je třeba mít se na pozoru před nejčastějšími chybami.
Nikoho jistě nepřekvapí, že v případě konstrukce zelených střech je jednou z nejdůležitějších věcí dobrá hydroizolace. Možné chyby v konstrukci zelené střechy už v začátku (před navezením substrátu a vysazením zeleně) odhalí zátopová zkouška. Nejde ale jen o těsnost izolace. Nerovnosti, v nichž zůstává stát voda, mohou způsobit, že rostliny v kritických vlhkých místech schnou a nahrazují je mechy. Všechna místa, kde zůstává při zátopové zkoušce voda, je proto třeba před zavezením zeminou vyrovnat. V případě zelené střechy ale nestačí spoléhat jen na izolační vlastnosti materiálu. Hydroizolaci totiž musíme chránit proti prorůstání kořenů střešní vegetace speciální ochrannou vrstvou, která má za úkol stáčet růst kořenů střešní vegetace tak, aby vedly souběžně se střechou a nenarušovaly izolační vrstvy. Použité pásy proti prorůstání kořenů jsou ale odolné jen v případě, že mají dokonale provedené spoje.
