Topení beze ztrát

U novostaveb lze toto hledisko zapracovat od samotného počátku do projektu a počítat s ním jako s prioritou, maximální výraz pak může dostat v případě nízkoenergetického stavitelství. Kromě toho ale existuje množství staveb, kde nelze takto komplexně o zateplování uvažovat a realizovat je, přitom ale existují způsoby, jak i v nich účinně šetřit energií. Některé z nich se pokusíme popsat.

Samozřejmým opatřením je izolace stěn stavby. K té můžeme přistupovat dvojím způsobem: izolujeme buď zevnitř, nebo zvenčí domu. Obecně se pokládá za vhodnější vnější kontaktní izolace, která zajistí větší tepelnou stabilitu domu. Zároveň také tato úprava znamená menší zásah do vnitřního prostoru – při vnitřním izolování se zmenší prostor o komplikacích v provedením prací nemluvě.

Vnější stěny mají velký podíl na tepelných ztrátách domu a ovlivňuje to i materiál, ze kterého jsou postaveny. Častým materiálem jsou cihly Thermopor, který lze dodatečně izolovat pomocí vnější kontaktní izolace z polystyrenu. Současné normě vyhoví čtyřiceticentimetrová stěna z těchto cihel, je ale vhodné uvažovat i o její izolaci. Pro „čtyřicítku“ bude stačit dodatečná vrstva polystyrenu o síle 8 cm, 36,5cm a slabší zeď z Thermoporu bude vyžadovat větší polystyrenovou vrstvu: za optimální se považuje 14 až 20 cm.
Častým materiálem užitým pro stěny obytných domů jsou pórobetonové tvárnice, které nemají příliš dobré tepelně-izolační vlastnosti: např. stěna z póbetonu silná 35 cm (z roku 1975) má součinitel tepelné prostupnosti vysoko nad limitem stanoveným nornou, nové stěny pak jen velmi těsně normě vyhovují. Je tedy třeba rovněž uvažovat o jejich dodatečné izolaci, její způsob nejlépe zhodnotí odborník podle typu a provedení stavby.

Z hlediska tepelných ztrát domu je velmi exponovaným místem střecha, a tedy i neobývaná půda a přilehlé prostory. Zvláště ve starších domech toto místo může znamenat velké úniky tepla. Pokud půdu nechceme adaptovat k bydlení a nebudeme svou pozornost orientovat na izolaci krovu, můžeme zvolit různé postupy izolace stropní konstrukce. I tady platí, že je lépe izolovat zvnějšku, tedy ze strany půdy, než dodatečnou izolaci „montovat“ ze strany interiéru.

U jednoduchých stropů v podstřeší lze použít např. sypanou tepelnou izolaci, která se dá lépe v omezeném přístupovém prostoru aplikovat. Na podlahu půdy nejprve pokládáme parotěsnou fólii a na ni se nasypává izolace, kteráje odolná proti vzdušné vlhkosti. Vhodným materiálem je např. rovnoměrně drcený polystyren (vrstva 15 cm), lze také použít materiál Climatizer, vyráběný z odpadového papíru, nasyceného kyselinou boritou a boraxem. Výhodou Climatizeru je technologie, která tento izolant umožňuje vyfoukat i do obtížně dostupných prostor. Materiál je za pomoci aplikačního stroje dopravován do půdního prostoru a zde je ho možno uložit do stávající stropní konstrukce nebo aplikovat volně pokud je půda nepochozí. Pro vstup do konstrukce postačuje například odtržení jednoho záklopového prkna a následně lze konstrukci vyplnit až do vzdálenosti 4 m. Při aplikaci touto metodou je možno snadno měnit aplikovanou tloušťku izolace a zároveň izolovat bez tepelných mostů.

 

Další možností je užití minerální vaty. Vata je velmi odolná, pokládá se opat na parozábranu a shora se kryje difúzní fólií. Na zakrytí povrchu stačí i levná lepenka. Odvětrání izolační vrstvy lze vylepšit tak, že se v určitých vzdálenostech krycí lepenka podloží laťkou a vytvoří se tak vzduchový kanálek. Pro potřebu pohybu na půdě se také dá zřídit lávka z prken položených přes trámy, aby se nepoškodila izolační vrstva.

Kastlová okna je možné vylepšit další tabuli skla. Do vnějších křídel okna se instalije izolační sklo, které zvyšuje izolační schopnost okna. Jde o dvojskla např. ve složení 4–6–4 mm, která lze zpravidla osadit i do profilu křídla obdobného s původním. Výši úspor může demonstrovat příklad. V místnosti vytápěné na 20 °C je potřeba tepla na pokrytí tepelné ztráty okna je 1,36 GJ, což odpovídá asi 52 m3 plynu. Po úpravě okna klesla tepelná ztráta prostupem na 138,2 W a nová potřeba tepla na pokrytí této tepelné ztráty bude 0,81 GJ, což odpovídá asi 31 m3 plynu. Roční úspora díky renovaci okna tak přináší téměř 50% úsporu tepla.

Nezanedbatelnou součást tepelných ztrát mohou tvořit ty, které vznikají na neizolovaném potrubí topného systému. Toto opomenutí je často podceňováno jako z hlediska celkových ztrát nepodstatné. Skutečnost je ale jiná. Při průměrné délce tepelných rozvodů v nevytápěném suterénu 25 metrů může v běžné topné sezóně ztráta (nebo úspora) činit při topení dřevem necelých 1 300 Kč. V současnosti se nabízí množství materiálů vhodných k izolaci potrubí. Patrně vyplatí investovat do kvalitnější a silnější izolace (až 20 cm), vzhledem k rostoucím cenám energií se doba návratnosti investice bude zkracovat.