Rekuperace pro hospodárné stavby

Kvalitní čerstvý vzduch je nepostradatelný. Zároveň ale větrání může znamenat značné tepelné ztráty. Řešením je rekuperace.
Běžné větrání okny způsobuje značné tepelné ztráty, a proto se v zimě větrá o mnoho méně než je potřebné. Toto chování může se sebou nést řadu problémů, např. zvyšování relativní vlhkosti, růst plísní, zvyšování škodlivých látek atd. Kromě toho jsou tepelné ztráty běžným větráním příliš vysoké pro pasivní domy. Jejich nedílnou součástí jsou větrací jednotky s rekuperací odpadního tepla, které zabezpečují vynikající kvalitu vzduchu při minimálních tepelných ztrátách. Jednotky jsou tiché a úsporné, při větrání se nevytváří průvan.

Účinnost

Co je to účinnost rekuperace, neboli účinnost zpětného získávání tepla? Vyjadřuje jaká část tepla je využita (předána přiváděnému vzduchu) z celkového množství tepla obsaženého v odváděném vzduchu. Hodnoty se pohybují mezi 0 až 100%, přičemž nulová účinnost je účinnost otevřeného okna, kde je teplý vzduch bez užitku odváděn a stoprocentní účinnost by byla tehdy, pokud by se přiváděný vzduch ohřál od odváděného na jeho původní teplotu. Reálně dosažitelné hodnoty účinnosti jsou 95% a za vynikající se považuje účinnost rekuperace nad 80%.
Větrání a vytápění
Při účinnosti rekuperace 80 % a venkovní teplotě -15°C má vzduch po přechodu rekuperační jednotkou teplotu asi 15 – 17 °C. Na pokrytí tepelných ztrát objektu, i když jsou malé, je potřeba do domu dodat potřebné teplo. V pasivních domech se využívají dvě koncepce vytápění: teplovzdušné vytápění, kde je nosičem tepla přímo vzduch, nebo vytápění klasickými zdroji tepla s jiným topným médiem (stropní, stěnové a podlahové vytápění nebo i přímotopné panely a radiátory).
Výměníky
Na účinnost zpětného zisku tepla má zásadní vliv druh použitého rekuperačního výměníku. U pasivních domů se nejčastěji požívá protiproudý výměník s účinností 85 - 95 %.
V minulosti používané křížové deskové výměníky s účinností 50 – 70% jsou dnes nahrazovány protiproudými kanálovými výměníky, které dosahují účinnost až 95 %. Mezi proudícími vzduchy je více styčných ploch, přes kterou je výměna tepla realizována a účinnost rekuperace klesá  s narůstajícím objemem větraného vzduchu pomaleji.

Průtok vzduchu a tlakové ztráty

Účinnost rekuperace je ve velké míře závislá od množství vzduchu procházejícího výměníkem. Pokud je průtok vzduchu větší než jaký byl dimenzován pro danou jednotku, účinnost rekuperace klesá. Ta je uvedená pro určitý objem vyměňovaného vzduchu (obvykle pro 25 – 50% výkonu jednotky). Při 100% výkonu účinnost klesá, v některých případech až o jednu pětinu. U vysoce kvalitních rekuperačních výměníků není snížení tak závažné. Obraz o průběhu účinnosti v závislosti na objemu větraného vzduchu nám udává křivka účinnosti, která by měla být součástí popisu každé jednotky (obr.).
Špatně navržený větrací systém s vysokou tlakovou ztrátou zase vyžaduje provoz hnacích ventilátorů s větším příkonem na zabezpečení stejného větracího výkonu výměny vzduchu. Výsledkem je navýšení spotřeby elektřiny potřebné na provoz jednotky.
Na správné fungování systému větrání má tedy zásadní vliv těsnost systému rozvodů, délka a průměr rozvodů, správný výběr jednotky a kvalitní návrh systému větrání a rozvodů. Návrh větrání by proto měli provádět jen specialisté, kteří mají zkušenost s pasivními domy. Pravidelná výměna prachových filtrů je nutností pro správný chod systému, ucpané filtry neumožňují volné proudění vzduchu.

Rekuperace pro hospodárné stavby

Rekuperační systémy nemá příliš velký smysl  umísťovat ve starých budovách, u nichž nelze zajistit tesnost obvodového pláště a tedy zamezit úniku teplého vzduchu jinými cestami než větráním. Proto je nejčastějším využitím tohoto principu výstavba nových nízkoenergetických nebo pasivních domů nebo bytů. V případě použití rekuperačních zařízení ve starší zástavbě – např. v panelových domech – je nejprve třeba zajistit těsnost zejména okenních otvorů.
Rekuperační výměníky tepla se nejčastěji osazují přímo do větracích jednotek. Rekuperační výměníky lze využít i v klimatizovaných objektech - zde dochází v letních měsících k „rekuperaci chladu“ - přiváděný teplý vzduch je ochlazován odváděným, klimatizací vychlazeným vzduchem.
 
V rodinných domech se pro „rekuperační“ řešení nabízí několik možností. Jejich základní otázkou je umístění rekuperační jednotky.
Rekuperační jednotku je možné umístit:
·    do podstřešních prostor šikmé střechy (nad hambalky)
·    do přízemní části domu
·    do sklepa
Podle typu rozvodů vzduchu dělíme rekuperační systémy na
·    centrální
·    podstřešní
·    nástěnné


Výhody nuceného větrání s rekuperací tepla

•    80% až 95% úspora energie oproti běžnému větrání během topné sezóny
•    neustále čerstvý vzduch bez překračování koncentrace obsahu CO2
•    filtrovaný vzduch bez znečištění prachem a pyly – vhodné pro alergiky
•    vysoký komfort - teplý vzduch bez průvanu a ochlazování konstrukcí
•    bez hlukového zatížení – větrání se zavřenými okny
•    kontinuální odvod vlhkosti – ochrana proti plísním
•    bezobslužný provoz

Připojené obrázky

  • rekup passiv 3
  • rekuperační jednotka
  • výměník
  • systém větrání s rekuperací tepla

Komentáře

HTML tagy budou odstraněny