Co dovede pasivní dům

Samozřejmostí je zateplování základů. Zde se nejčastěji používá celoplošná izolace základové desky extrudovaným polystyrenem nebo technologicky jednodušším násypem z pěnového skla (vyráběného z recyklovaných surovin). Progresivním materiálem pro dokonalé řešení detailů plochých střech a teras jsou vakuové izolace, které vzhledem k mimořádně nízkému tepelnému prostupu (cca 10x menší než u polystyrenu) dostatečně izolují i ve velmi malých tloušťkách – pochozí terasa se díky nim dá udělat se skladebnou výškou pouhých 15 cm. Objemová cena je však přibližně dvacetkrát vyšší než u tradičních materiálů, takže masivní rozšíření těchto izolací není v tuto chvíli aktuální.

 

Nejrozšířenějšími izolanty pro pasivní domy jsou (podobně jako pro jiné stavby) pěnový polystyren (většinou s příměsí grafi tu), minerální a skleněná vlákna, vzácněji pak hmoty z přírodních vláken (celuóza, vlna, len, konopí). Velká pozornost je věnována zajištění vzduchotěsnosti, spočívající v pečlivém řešení detailů napojení jednotlivých částí konstrukce, běžně se používá celá řada tvarovek pro prostupy parozábranou a protivětrnou bariérou. Pro napojení různých materiálů se používají speciální lepící pásky, což klade opět zvýšené nároky na dodavatele stavby, ale pro výslednou vzduchotěsnost je toto klíčovým momentem. Osazování oken pouze do polyuretanové pěny bez utěsnění páskou je jedním z příkladů,
jak znehodnotit celou stavbu.

 

Parametry transparentních konstrukcí se pro současné, dokonale zateplené stavby stávají jedním z mála míst, které je třeba i nadále vylepšovat z hlediska tepelně – izolačních parametrů. Nezbytným standardem pasivních staveb jsou izolační trojskla – i když mne trochu překvapilo, že u nás používaný Heat-Mirror (2 skla + vnitřní fólie) němečtí kolegové v podstatě neznali. Problém vyšší hmotnosti trojskla je zcela eliminován zesílenými profily rámů oken, které mají dimenze od 90 – 120 mm, často s vloženou tepelnou izolací (polyuretan, korek...) přerušující tepelný most v rámu. Okna se dodávají s integrovaným lemem pro dokonalé napojení na parozábranu případně i protivětrnou fólii. Nejvíce používaným materiálem pro rámy je dřevo, někdy kombinované s hliníkem, u bytových domů a veřejných staveb se užívají i vícekomorové izolací vyplněné plastové profi ly. Stejné parametry jako okna mají i veškeré vnější dveře, včetně vchodových do bytového domu, takže jejich síla je okolo 100 mm, proto při vstupu do pasivních domů máte často pocit, že vcházíte do trezoru švýcarské banky...
Střešní okna jsou pro pasivní stavby koncepčně nevhodné a ospraveditelné jen ve zvláštních případech, jejich vnitřní ostění by mělo být (v rozporu s doporučeními jejich výrobců) kolmé na rovinu střechu, nezbytným doplňkem je vnější tepelně izolační roleta.

 

Nezbytnou technologií společnou všem typům i  velikostem pasivních domů je nucené větrání s rekuperací tepla. Centrální vzduchotechnické jednotky jsou v případě menších domků nejčastěji v půdním prostoru  nebo sklepě domu, u bytových  domů jsou decentralizované jednotky v jednotlivých bytech. Rozvod vzduchu bývá řešen tak, že se nerozvádí k jednotlivým oknům a obvodovým stěnám, ale je vyfukován pod stropem do místností a opět ve středu objektu odsáván.
Zdrojem tepla je u větších objektů plyn, u menších elektrická energie, bytové domy (včetně klasických „činžáků“) ve městech bývá též centrální kotelnu na biomasu – pelety, které se distribuují v cisternách podobně jako u nás plyn či LTO. U novostaveb bývá solární systém součástí většiny domů, u pasivních staveb se realizuje dle celkové koncepce topení, při instalaci kompaktních topných a větracích jednotek s tepelným čerpadlem lze efektně využít přebytků letní energie z větrání domu, takže sluneční kolektory by de facto plnily tutéž funkci a snižovaly tak jen celkovou návratnost investice. Krby se téměř nepoužívají, dosud nedořešeným je problém zabezpečení jejich dostatečné vzduchotěsnosti.